chapter of my life- Kapitola 1.

25. září 2012 v 14:14 | Nayami-chan |  Stories
První díl povídky ještě ze starého blogu.. Opět se dám do psaní ale nečekejte ty díly moc často :3


Někdy se dějí zvláštní věci. Některé byste možná ani nečekali ale přesto se stanou. Jsou tu i události které byste raději ani nechtěli zažít. A přesně jedna taková se stala dne 3.2. v Sněžné vesnici. Ano přesně tak.. Narodila jsem se. Byla sem vážně ošklivé dítě, ale když se na sebe podívám teď, moc jsem z toho nevyrostla. Teď je mi 13 let a žiju v téhle nudné vesnici- V Konoze. Ale už sem si tu vcelku zvykla. Mám tu jen přátel ale nějak mě to netrápí. Stejně skoro všechen čas trávím s Akiem a Tosukim. Akio je můj nejlepší kamarád. Jen je škoda že s ním nejsem v týmu.. A Tosuki? To je můj mazlíček. Neznám nic roztomilejšího než je on. Jo a abych nezapomněla.. Je to medvídek panda. A když už sem se zmínila o tom týmu- sice tam nejsem s Akiem ale přesto si nemůžu stěžovat- Teda alespoň z poloviny. Náš tým má číslo 3 a jsem v něm Já- Nayami Fullbuster, Mitsuko Tori- Droboučká dívka s nádhernými bílými vlasy která je stejně jako já ze Sněžné vesnice. Pak je v naší týmové trojce Rokuro Yudoku... Kluk s Červenými vlasy kterýho bytostně nesnáším. Je to nafoukaný idiot který nemác nic lepšího na práci než mě otravovat! Vážně ho nesnáším ale nadruhou stranu.. Aspoň si díky němu užiju aspoň trochu zábavy. Náš Sensei je Žena s blond vlasy asi pod prsa která hrdě nosí jméno Saiko Teya. Hodně se zná s mojí mamkou což nese jistý nevýhody. Třeba že se kvůli ní nikdy pořádně nevyspím.. Stejně jako dnes.
--->perex

"Nayami!! Hey! Vstávej!!" Řvala na mě Saiko. Rozespale sem otevřela jedno oko a naštvaně sem procedila skrz zuby kdo jí sem sakra pustil. "Máme misi, tak na mě jentak nekoukej a koukej vstávat." Pokračovala v řevu. Sedla jsem si na postel a jen jsem tiše zašeptala "Bláznivá ženská..." To už ale ona neslyšela protože mezitím už vyběhla z mého pokoje před náš dům tam na mě čekat. Líně jsem se zvedla a obula jsem si svoje růžové papuče. Došourala jsem se ke skříni ze které jsem vytáhla svoje oblečení na misi. Když sem byla převlečená učesala jsem si vlasy a sešla dolů do kuchyně. Tam jako každý den seděla moje mamka a dávala Tosukimu snídani. "Jsem ráda že nejsem panda.. Nechtěla bych snídat bambus." Prohodila jsem a sedla jsem si ke stolu s miskou něčeho neurčitého. Když jsem byla připravená vyrazit vzala sem jen Tosukiho na rameno a mávla sem mamce na pozdrav. Sotva sem otevřela dveře hned sem si všimla té otravné rudé hlavy Rokura. "Ale, ale tady dneska někdo vypadá k světu!" Smál se. "Zmlkni červenej trpaslíku!!" Byla sem z něho vážně na nervy. Za ním už se krčila bělovlasá Mitsuko. Jako vždycky sem tu byla poslední.. super. Saiko zavelela a my se dali na cestu. Všichni tři ve předu jen já se za nima táhla. Pak se ale ke mě dozadu připlazil Rokuro. "Notak princezno, nemusíš být na mě tak strašně zlá jen protože sem lepší než ty. Třeba se mi jednou alespoň maličko přiblížíš nebo bych tě mohl.." Už to ale nedopověděl protože měl na krku přiložený můj kunai. "Klid kámo" řela sem nedbale a mrkla na něj. On se ale hned tak nedal a začal mě tahat za vlasy. "Co si to sakra dovoluješ ty Zmzlino?!" "Nebudeš mi říkat zmrzlino idiote!" V tom už zasáhla Saiko. jedna rána přilétla mě do zad druhá Rokurovi do břicha. Pak šla beze slova dál. Rokuro šel raději dál ode mě, což udělal jedinně dobře jinak bych se asi neudržela. Všimla sem si že už se stmívá. Jde to dost rychle. Utábořili jsem se a každý jsme zalezli bez jídla do svého stanu. Tahle je to vždycky když se pereme.. Nedostaneme jíst a jdeme spát. Jak milé. Už sem skoro usínala ale najednou jsem slyšela jak jde kolem mého stanu nějaká osoba. Vytáhla sem z pod polštáře kunai a v kleku sem byla připravená na souboj. Pomalu se otevírali dveře mého stanu. Vylétla jsem z svého lůžka rychlostí blesku a zarazila jsem osobě kunai do boku. Když jsem ale spatřila kdo byl ten zlý útočník dost sem se vylekala. "ROKURO?!" Vyjekla jsem překvapením. Svíjel se na zemi mého stanu a se slzami v očích řekl "Jaké pěkné přivítání" Nevěděla jsem co mám dělat. Pak jsem ho ale odtáhla na peřinu a začala jsem mu svlékat tričko. "Nayami! Ty úchyle!!" zapištěl a stahoval triko zpátky. "Ježiš, za koho mě máš ty idiote, ty seš ten poslední na světě koho bych chtěla znásilnit!" Konečně se mi podařilo sundat mu to zkrvavené tričko a já mu obvázala ránu. Po chvíli usnul. Jen tak sem tam seděla protože mi zalehl celou postel. Měla jsem dvě možnosti... Buď jít spát ven před stan nebo si lehnout k němu. Venku byla až moc velká zima takže sem musela zvolit možnost číslo 2. Lehla sem si těsně k němu protože jinde nebylo místo. Když spal tak nebyl tak strašný. Vlastně byl vcelku roztomilý. Óóó, Bože už hlady kecám blbosti.. On a roztomilý?! Nikdy! Když sem si takhle v duchu saa sobě vynadala stejně když sem se na něj podívala musela jsem se usmívat. Fajn přizvávám... Líbí se mi ale jakmile otevře pusu je to v čudu. V návalu myšlenek o tom jestli sem do tohohle otravy zamilovaná nebo sem usnula...
"TY VOLE CO TO TADY JE!??" To byla první věta co jsem v novém dni slyšela. Otevřela jsem oči a uviděla Saiko-senpai. Nejdřív jsem nechápala ale když jsem se otočila a na mě ležel namáčknutý Rokuro bez trička, tak mi rychle došlo co si asi myslí. "Nejste na tohle trochu malý?!" Vyváděla. "Ale my sme..!" Oba jsme se snažili vysvětlovat cže to není jak to vypadá. Ona ale jen chytla Rokura za ramena a vytáhla ho z mého stanu. Tohle bude náročný den...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yamasaiko~ Yamasaiko~ | Web | 26. září 2012 v 19:31 | Reagovat

Sice už jsem to četla, ale musela jsem znovu! xDDD nejvíc: "Nayami! Ty úchyle!!" :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama