chapter of my life- Kapitola 2.

25. září 2012 v 14:18 | Nayami-chan |  Stories
Nevěděla jsem jestli se smát a nebo... se smát. Takže sem se prostě smála. Já a on... Saiko je magor. Začala jsem balit stan a připravovat se na cestu. Když jsem si všimla že jsem opět pozadu a viděla jsem jak mě Saiko probodává pohledama zrychlila jsem tempo. Vyhodila jsem si batoh na záda a na něj jsem ještě posadila Tosukiho. Dali jsem se zase na cestu a kdykoliv sem se podívala na Rokura propadla jsem zase záchvatu smíchu. Chudinka jediná Mitsuko která šla vedle mě a její bílé vlasy jí vlály ve větru, netušila proč se na sebe tak divně culíme a smějem se. Občas jsem jí vcelku litovala protože když jsme se s Rokurem praly a Saiko nás roztrhávala, Mitsuko byla vždycky sama někde opodál. Přemýšlela jsem a jak je mým zvykem přestala jsem vnímat okolí. Málem jsem narazila do stromu ale naštěstí jsem se probudila včas.

Byli jsme na místě naší mise. Ani nevím co jsme tu měli dělat. To je jeden z mých zlozvyků.. Nikdy neposlouchám co mámě dělat. Ale bylo mi to jedno, jedinný co jsem chtěla bylo vrátit se domů za Akiem. Pff... Mitsuko vzala nějaký svitek který jsme měli doručit zpátky do vesnice a vyrazili jsme na zpáteční cestu. "Velice záživná mise." Prohlásila jsem. Saiko se na mě zas jenom podívala tím jejím "zavři hubu" pohledem. Fakt jsem se nudila.. Šli jsem zhruba hodinu a byl čas na pauzu. Sedli jsme si na nějaký spadlý strom. Sundala jsem si batoh. "Sakra! Tosuki?! Kde jsi?!!!" Do očí se mi začali hrnout slzy. "Kde sakra jsi?!"Zařvala jsem. Všichni s ena mě nechápavě podívali. Seděla jsem na té kládě a kolem mě vyházené všechny věci z mého batohu. Usilovně jsem brečela a vypadala jsem jako.. No to se snad an nedá popsat. Ale mě to bylo jedno. V téhle chvíli mi bylo všechno fuk. Když jsem po chvíli začala být schopná mluvit, vysvětlila jsem že se mi ztratil Tosuki. Rokuro si sednul ke mě a obejmul mě rukama. Já ho ale odstrčila a utíkala jsem do hlubokého lesa. Běžela jsem mezi dlouhými větvemi před kterými jsem se musela shýbat ale to mě nezastavilo. Netoužila jsem po ničem jiném než najít svého mazlíčka. Oči jsem pořád měla zaplavené slzami a nevěděla jsem kam běžím. Najednou mě ale něco chytilo za krk...
Tak, tenhle díl je poněkud hodně krátkej Ale! v příštím to vynahradím >:3 Dobrou noc :DD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama